Očkování neštovic: Co byste měli vědět

Historie neštovic

Neštovice, vysoce nakažlivá a často smrtelná choroba, sužovaly lidstvo po tisíciletí. První důkazy o neštovicích se datují do starověkého Egypta, kde byly nalezeny stopy viru na mumiích. Nemoc se pak rozšířila po celém světě, decimující populace a zanechávající po sobě zjizvené přeživší. První formy boje s neštovicemi zahrnovaly variolizaci, techniku spočívající v zavedení malého množství hnisu z neštovičné pustuly zdravému jedinci. Variolizace, praktikovaná v Asii staletí před svým zavedením na Západě, sice nabízela určitou ochranu, ale nesla s sebou i značná rizika, včetně možnosti rozvoje plnohodnotné choroby. Průlom v boji proti neštovicím přišel koncem 18. století, kdy anglický lékař Edward Jenner objevil vakcínu proti neštovicím. Jenner si všiml, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi, mírnou nemocí podobnou neštovicím, byly imunní vůči pravým neštovicím. V roce 1796 provedl Jenner experiment, při kterém naočkoval chlapce kravskými neštovicemi a poté ho vystavil neštovicím. Chlapec neonemocněl, čímž Jenner potvrdil svou teorii a položil základy pro moderní očkování. Jennerův objev znamenal revoluci v medicíně a vedl k celosvětovému úsilí o vymýcení neštovic. Díky rozsáhlým očkovacím programům se podařilo neštovice v roce 1980 oficiálně eradikovat, což je dodnes jeden z největších úspěchů moderního lékařství.

Příznaky a komplikace

Očkování proti neštovicím je obecně bezpečné a účinné. Nicméně, jako u jakéhokoli jiného očkování, se i zde mohou vyskytnout nežádoucí účinky. Mezi nejčastější příznaky po očkování proti neštovicím patří bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu. Může se také objevit mírná horečka, únava a bolest hlavy. Tyto příznaky jsou obvykle mírné a samy odezní během několika dní. Ve vzácných případech se mohou objevit závažnější komplikace, jako je alergická reakce, encefalitida (zánět mozku) nebo závažná kožní reakce. Je důležité si uvědomit, že komplikace po očkování proti neštovicím jsou velmi vzácné a přínosy očkování daleko převažují nad riziky. Pokud se u vás nebo vašeho dítěte po očkování vyskytnou jakékoli neobvyklé nebo závažné příznaky, je důležité okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Jak funguje očkování?

Očkování proti neštovicím je jedním z největších úspěchů moderní medicíny. Funguje na principu "naučení" imunitního systému, aby rozpoznal a zničil virus neštovic, aniž by člověk musel projít samotnou nemocí. Vakcína obsahuje oslabený nebo inaktivovaný virus neštovic, který je vpraven do těla. Imunitní systém tento oslabený virus rozpozná jako hrozbu a začne produkovat protilátky. Tyto protilátky pak v těle zůstávají a chrání ho před budoucí infekcí.

Je důležité si uvědomit, že očkování neposkytuje okamžitou ochranu. Imunitní systém potřebuje čas, aby si vytvořil dostatečné množství protilátek. Obvykle to trvá několik týdnů. Po očkování se také mohou objevit mírné vedlejší účinky, jako je bolest v místě vpichu, zarudnutí nebo mírná horečka. Tyto reakce jsou normální a svědčí o tom, že imunitní systém reaguje na vakcínu.

Očkování proti neštovicím je velmi účinné a bezpečné. Díky němu se podařilo neštovice vymýtit. I přesto, že se neštovice již nevyskytují, je důležité v očkování pokračovat, aby se zabránilo jejich opětovnému výskytu.

Typy vakcín proti neštovicím

V minulosti se používaly dva hlavní typy vakcín proti neštovicím: vakcína s virem vakcínie (VACV) a vakcína s modifikovaným virem vakcínie Ankara (MVA). Vakcína s VACV, známá také jako vakcína proti pravým neštovicím, obsahovala živý, ale oslabený virus vakcínie, který je příbuzný viru pravých neštovic. Po očkování touto vakcínou si imunitní systém člověka vytvořil protilátky proti viru vakcínie, a tím získal i ochranu proti viru pravých neštovic. Vakcína s VACV byla velmi účinná v prevenci pravých neštovic a přispěla k eradikaci této choroby v roce 1980.

Očkování proti neštovicím

Vlastnost	Před očkováním	Po očkování
Pravděpodobnost nákazy neštovicemi	Vysoká (závisí na expozici)	Velmi nízká
Závažnost průběhu nemoci	Může být vážná, s komplikacemi	Obvykle mírná nebo bez příznaků

Vakcína s MVA je novější typ vakcíny, která obsahuje oslabený virus vakcínie Ankara. Tento virus se nemůže v lidských buňkách množit a je tedy bezpečnější než vakcína s VACV, zejména pro osoby s oslabeným imunitním systémem. Vakcína s MVA se používá k ochraně proti neštovicím opic, které jsou sice méně závažné než pravé neštovice, ale stále mohou způsobit vážné komplikace. Vzhledem k nárůstu případů neštovic opic v posledních letech se vakcína s MVA stává stále důležitějším nástrojem v boji proti této nemoci.

Vedlejší účinky očkování

Očkování proti neštovicím je obecně považováno za bezpečné, ale jako u každého lékařského zákroku, i zde existuje riziko nežádoucích účinků. Většina z nich je mírná a krátkodobá, jako je bolest v místě vpichu, zarudnutí, otok, mírná horečka nebo únava. Tyto příznaky obvykle odezní samy během několika dní. Ve vzácných případech se mohou vyskytnout závažnější nežádoucí účinky, jako je alergická reakce, encefalitida (zánět mozku) nebo myokarditida (zánět srdečního svalu). Je důležité si uvědomit, že riziko vzniku těchto závažných nežádoucích účinků je mnohem nižší než riziko vážných komplikací spojených s onemocněním neštovicemi. Před očkováním je důležité probrat s lékařem všechny obavy a zjistit, zda je očkování pro vás nebo vaše dítě vhodné.

Očkování proti neštovicím je jako neviditelný štít, který chrání nejen jednotlivce, ale celou společnost před zničující silou této nemoci.

Zdeněk Dvořák

Kontraindikace očkování

Očkování proti neštovicím je obecně bezpečné a účinné. Existují však určité situace, kdy se očkování nedoporučuje nebo by se mělo odložit. Mezi kontraindikace očkování proti neštovicím patří: alergie na složky vakcíny, jako je neomycin, polymyxin B nebo želatina. Osoby s těžkou alergickou reakcí na předchozí dávku vakcíny by neměly být očkovány znovu. Očkování se nedoporučuje těhotným ženám, protože existuje teoretické riziko přenosu viru na plod. Ženy, které se nechají očkovat, by se měly vyvarovat otěhotnění po dobu alespoň jednoho měsíce po očkování. Osoby s oslabeným imunitním systémem, například pacienti s HIV/AIDS nebo pacienti po transplantaci orgánů, by se neměly nechat očkovat živou oslabenou vakcínou. Mohou však být očkovány inaktivovanou vakcínou. Osoby s akutním horečnatým onemocněním by měly odložit očkování do doby, než se uzdraví. Osoby s anamnézou Guillain-Barrého syndromu by se měly poradit se svým lékařem o rizicích a přínosech očkování.

Očkování proti neštovicím dnes

Očkování proti neštovicím bylo v minulosti běžnou praxí, která vedla k eradikaci viru varioly, původce pravých neštovic. Toto vysoce nakažlivé a smrtelné onemocnění představovalo pro lidstvo po staletí hrozbu, ale díky celosvětovému úsilí o očkování se podařilo virus vymýtit. Poslední případ výskytu pravých neštovic byl zaznamenán v roce 1977 a Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 1980 oficiálně prohlásila svět za prostý této choroby.

Vzhledem k eradikaci viru varioly se rutinní očkování proti neštovicím již neprovádí. Existují však určité výjimky, kdy se očkování stále používá. Jedná se například o laboratorní pracovníky, kteří s virem pracují, nebo o osoby, které by mohly být vystaveny viru v důsledku bioteroristického útoku.

Důležité je rozlišovat mezi pravými neštovicemi a planými neštovicemi. Plané neštovice jsou mnohem mírnějším onemocněním, které je způsobeno virem varicella-zoster. Proti planým neštovicím existuje samostatná vakcína, která je součástí běžného očkovacího kalendáře v mnoha zemích.

Přestože jsou pravé neštovice eradikované, virus varioly stále existuje v některých laboratořích. To vyvolává otázky ohledně potenciálního zneužití viru k teroristickým účelům. Proto je důležité zachovat určitou úroveň připravenosti a zajistit, abychom byli schopni rychle reagovat v případě opětovného výskytu této nebezpečné choroby.

Význam eradikace neštovic

Eradikace neštovic, tedy úplné vymýcení viru Variola, představuje jeden z největších triumfů moderní medicíny a globální spolupráce. Neštovice patřily k nejvíce obávaným infekčním chorobám, které po staletí sužovaly lidstvo, zanechávaly za sebou miliony mrtvých a trvale zjizvené přeživší. Úspěch eradikace je připisován celosvětovému úsilí o očkování proti neštovicím. Očkování, které využívalo virus kravských neštovic, poskytovalo účinnou ochranu proti této smrtelné chorobě. Masivní očkovací kampaně, koordinované Světovou zdravotnickou organizací (WHO), vedly k postupnému snižování počtu případů neštovic. Poslední případ výskytu byl zaznamenán v roce 1977 v Somálsku. V roce 1980 WHO oficiálně vyhlásila svět za oblast bez výskytu neštovic. Význam eradikace neštovic přesahuje pouhé vymýcení jedné choroby. Dokazuje, že i ty nejzávažnější infekční choroby lze porazit. Slouží jako inspirace pro boj s dalšími infekčními chorobami a zdůrazňuje důležitost mezinárodní spolupráce a dostupnosti očkování pro všechny.

Riziko návratu neštovic

Ačkoliv byly pravé neštovice celosvětově eradikovány v roce 1980, riziko jejich návratu nelze zcela ignorovat. Existují obavy z možného zneužití viru varioly, původce neštovic, jako biologické zbraně. V minulosti probíhaly programy vývoje biologických zbraní v několika zemích a nelze vyloučit, že by virus varioly mohl být stále někde uchováván.

Dalším faktorem je možnost náhodného uvolnění viru z laboratoří, kde se s ním pracuje pro výzkumné účely. I když jsou tato zařízení vybavena přísnými bezpečnostními opatřeními, riziko lidské chyby nebo nehody nelze nikdy zcela eliminovat.

Vzhledem k těmto rizikům je důležité zachovat určitou úroveň imunity proti neštovicím v populaci. Očkování proti neštovicím bylo v minulosti velmi účinné a dokázalo tuto nemoc vymýtit. I když se v současnosti již běžně neprovádí, existují zásoby vakcíny pro případ ohniska nákazy.

Očkování proti neštovicím by se mohlo stát opět aktuální v případě zvýšeného rizika biologického útoku nebo náhodného úniku viru. Je důležité, aby si veřejnost byla vědoma těchto rizik a abychom byli připraveni na případnou reakci.

Aktuální doporučení odborníků

Odborníci na celém světě se shodují, že očkování proti neštovicím je jedním z nejúčinnějších opatření v historii medicíny. Díky němu se podařilo vymýtit pravé neštovice, vysoce nakažlivé a smrtelné onemocnění. V současnosti se očkování proti neštovicím rutinně neprovádí, jelikož hrozba onemocnění je minimální. Existují však výjimky, kdy se očkování doporučuje. Jde například o laboratorní pracovníky, kteří s virem neštovic pracují, nebo o zdravotníky, kteří by se s nemocnými v případě vypuknutí nákazy mohli dostat do kontaktu. Očkování se provádí oslabeným virem vakcínie, který je blízce příbuzný viru pravých neštovic. Očkování je obecně bezpečné, i když se u některých jedinců mohou vyskytnout mírné vedlejší účinky, jako je zarudnutí a otok v místě vpichu, horečka nebo bolest hlavy. O vhodnosti očkování proti neštovicím je vždy nutné poradit se s lékařem, který zhodnotí individuální rizika a benefity.